
Muži si poměřují svá ega
velikostí svých aut, cenou svých hodinek a mládím své aktuální přítelkyně. Tedy něčím, z čeho má sám muž velkou radost.
My ženy se mezi sebou poměřujeme tím,
jak brilantně zvládáme rodinu a práci, kdo má naklizeno, napečeno, kdo umí víc receptů z gurmánského časopisu a kdo u toho ještě zvládá vypadat sexy. Tedy něčím, z čeho má také radost muž.
Takovou malou ženskou olympiádou
jsou potom Vánoce, kdy vrcholí ženský desetiboj v tom, kdo je lepší Žena. Kolik druhů cukroví pečeš? A je bio, ze špaldové mouky a bez cukru? Už jsi udělala vánoční úklid? Už jsi nakoupila všechny vánoční dárky? Ladí ti stuha s jmenovkou? Tys ten adventní věnec nevyráběla sama? Perníčky dětem do školy jsi udělala? Kolik dárků jste letos dětem koupili? Ty děláš jen jeden druh bramborového salátu?
A muž to z povzdálí pozoruje
a uklidňuje nás, že to přece není nutné, že to dělat nemusíme (což je pouze laciné gesto, aby nedejbože nebyl do procesu zapojen). Vánoce jsou zvláštní období, kdy muž ženě opakuje, že to všechno přece dělat nemusí, a žena muži zase opakuje, že k Vánocům nic nechce, protože už všechno má. A jelikož ani jeden neposlouchá, máme tu najednou 25 druhů cukroví a novej telefon na splátky, tedy klasické české Vánoce!
Možná, že kdybychom se chvíli poslouchali,
zjistili bychom, že jedna větvička smrku doma stačí a že koukat týden v kuse na televizi, jako když jsme byli malí, by našemu drahému vyhovovalo víc, než rozvážet po rodině tunu dárků, poslouchat naše stížnosti, co ještě není zabalené, uhýbat s nohama při velkém úklidu a dostávat dlouhé nákupní seznamy na štědrovečerní večeři a následné svátky.
Jenomže kdo z nás má ty koule prohrát vánoční desetiboj?

Bylo září a přísahám,
už jsem viděl v jednom obchodním centru chvojí! Mohla to sice být rafinovaná reklamní kampaň na zimní dovolenou v lese, ale spíš ne. Spíš to byl každoroční pokus zatajit nám podzim a navodit tak trochu neupřímnou vánoční atmosféru.
Pro prodejce v podstatě čehokoliv
by bylo asi nejlepší, kdybychom zapomněli, že existují jaro, léto, podzim, zima a nahradili je obdobími zbrusu novými:
1. Vánoční předprodej
2. Vánoční výprodej
3. Dovolená v zahraničí
A já to těm prodejcům nezazlívám,
protože my chceme kupovat a konzumovat. Chceme potěšit a chceme rozradostnit. Jenže kdo z nás si ještě pod nánosem všech reklamních sdělení uvědomí, že Vánoce jsou především vzpomínkou na jakési malé nemluvně, které se narodilo do špíny a smradu chlíva kdesi v Betlémě na Blízkém východě?
A taky vzpomínkou na jeho rodiče.
On je to vlastně docela syrový příběh. V naprosté nouzi muž našel útočiště pro svoji těhotnou ženu. Žena to navzdory smradu a špíně nevzdala, nepropadla hysterii a porodila zdravé dítě. Našli se bližní, pastýři, kteří dali něco k snědku. Zvládli to. Muž a žena. Společně. Inspirativní, co říkáte?
Mohl bych v souvislosti s Vánocemi psát o tom,
jak ženy čechrají hnízdečka, o tom, jak mužové už neumí zabít kapra, o rozdávání chtěných i nechtěných dárků. O radostných i nudných návštěvách příbuzných. Jenže to všichni znáte a možná bych zapomněl na to hlavní, co tímhle textem připomínám sám sobě:
Vánoce především připomínají,
že bychom se neměli trápit tím, co všechno nemáme. Měli bychom být vděční za všechno, čeho se nám v životě dostává a měli bychom být schopní se o to podělit s těmi, kdo jsou v nouzi.